čtvrtek 11. března 2010

Město Bati, muže, který nenáviděl čokoládu, podruhé

Člověk je tvor nenapravitelný a pro svou nenapravitelnost shání omluvy, kde se dá. Já se ospravedlňuji prohlášením, že hledám chutnou horkou čokoládu. Místo, kde se po ní pídím jest nazýváno Zlínem. Dnes jsem jej po dlouhé době opět navštívila na dobu delší, než na jakou trvá přeběhnutí ze stanoviště tři na stanoviště patnáct.
 Pokud by někoho zajímaly minulé výsledky chuťové zkoušky místních výtvorů, byly katastrofální. Dnes již nefungující Mlsná kočka podávala práškovitý pudink a hororový zážitek z kavárny Adria, mi zůstane v paměti ještě hodně dlouho. Avšak dnes jsem dala Zlínu další šanci. Dvě šance, abych byla přesná.
Prvním testovaným podnikem se stal Balkan Express. Musím uznat, že vypadal velice stylově. Zařízení v podobě starého vlakového kupé se mi více než líbilo a velká okna umožňující pozorovat venkovní cvrkot také potěšila. Obsluha u nás byla podruhé tak rychle, že jsme ještě nestačily vybrat moučník Objednaly jsme si tedy čokoládu, krémovou, jak psali v jídelním lístku, který ze stylových důvodů nesl nápis jízdní řád, ačkoliv tady už se mi to až tak nelíbilo, a dál bádaly nad nabídkou. Bohužel nám chyběly popisky, co který moučník obsahuje, avšak nakonec jsme se usnesly nad tím, že Mozartovým dortem není co zkazit. Nebylo. Nebyl. Mezitím nám přistála na stole čokoláda, a tak jsme ji podrobily testu. Hustota se nám líbila, škraloup nahoře nebyl, co nás však nemile překvapilo, byla chuť. Ani při nejlepší vůli jsem v ní neobjevila čokoládu. Kamarádka cítila kakaový prášek, já jen horkou vodu. Dohoda byla dílem okamžiku. nemají moučník, čokoláda nic moc, jdeme jinam.
Coffee&Co se stejně jako Adria nachází v komplexu Zlatého jablka. Po usazení jsme chvíli přemýšlely, zda nás obsluha obslouží, ta se k tomu však neměla, a tak jsem se vypravila objednat si k pultu. Objednávku a peníze přijali, avšak účtenku mi donesli až s objednaným dortem a čokoládou. Až teď při psaní mě napadlo, že ji mohli zničit a mě tvrdit, že jsem si nic neobjednala. Zapamatuji si to pro chvíle příští. Poněkud mě dojal fakt, že zatímco my jsme se pro objednání musely dopravit k pultu, stolek vedle nás byl obsloužen ihned poté, co usednul. Náhoda nebo diskriminace lidí se zavazadly? Čokoláda mě pobavila. Nejprve ke kamarádčině bílé. Opět jsem necítila nic, co by čokoládu připomínalo, pouze nějakou chemickou pachuť, ale co může člověk od bílé čokolády chtít. Moje porce byla mnohem zábavnější. Škraloup, jež se vytvořil na povrchu, se při naklánění hrníčku podivně natřásal a pohledem na něj jsem se bavila více než dvě minuty. Potom už jsem jenom plakala. Ano, žádná čokoláda se nekonala. Ještě že aspoň ty dorty byly dobré. Čokoládovo-kokosový s nugátem a marcipánem a klasické Tiramisu byly mimo měkkých křesel a skvělé společnosti jediné světlé body kavárny.
V minulém hodnocení jsem nastínila myšlenku, že Baťa neměl rád čokoládu. Dnes bych ji ráda rozvedla, ale byla jsem přesvědčována, že na Čepkově prý snad je dobrá horká čokoláda. Inu, vyzkouším, ale pomalu se začínám bát si ji ve Zlíně a v podstatě kdekoliv objednat. Je chyba ve mně, že hledám v horké čokoládě chuť čokolády nebo v kavárnách, které servírují něco, co má s čokoládou společný jen název?

neděle 7. března 2010

Šneci

Kdo by neznal šneky z pekárny. Skvěle lepivé, se skořicí a viditelnými krystalky cukru. Tento mňamózní zážitek jsem se pokusila stvořit v domácích podmínkách, avšak pekařské kvality jsem nedosáhla. Nevadí, i tak chutnaly dobře. A pokud máte rádi šneky, navštivte Šnega. Pokud chcete upéct, recept je zde.

Jakožto důkaz, že recept se dá bez phony zrealizovat, předkládám článek ET.

Arašídové máslo

Před pár lety jsem objevila tatínkovu zálibu v arašídovém, či chcete-li burákovém, másle. Loni nastal čas zúročit svou znalost a nachystat mu k Vánocům pod stromeček jedlý dárek. Bohužel jsem tím do této záliby v něm uvrhla sebe samu. A jelikož jsem zjistila, že ne každý zná recept na tuto jednoduchou pomazánku nabízím jej hned ve třech variantách, rozlišených dle ceny a náročnosti.

Varianta první - časově nejnáročnější, pro pocit extra domácí a pro minimální odlehčení peněženky
800g neloupaných pražených arašídů
• 3 lžičky soli

Arašídy oloupeme. Ač se to nezdá, nejdéle člověku trvá vybrat film, u kterého bude loupat. Já se loudala a loupání mi zabralo dvě hodiny, ale ve společnosti obou Julií, to bylo jako mrknutí oka. Poté arašídy nasucho opražíme na pánvičce. Když se na povrchu zatáhnout, nasypeme asi třetinu do mixéru, protože ten by větší množství nemusel zvládnout. Když dáte moc, bude jedna dávka trvat dlouho, když málo, tak vám hmota bude lítat po stěnách. Ideálních je 250g na jednu dávku. Každou třetinu v mixéru osolte lžičkou soli, popřípadě dosolte dle chuti. Nejprve se ořechy změní na prášek, ten neustále shazujte stěrkou dolů k nožům, nakonec se začnou tvořit kusy a pak se z ořechů stane máslo. Někdo přidává olej, ale jeho použití považuji za zbytečné. Tento proces trvá kolem osmi minut. Nejlépe je uchovávat výrobek v chladu, avšak v lednici máslo hodně ztuhne. Podáváme na pečivu buď s máslem, nebo samotné anebo s marmeládou. U nás je nejoblíbenější varianta první. Máslo může být také surovinou upotřebitelnou do sušenek, ale tak dlouho u nás nikdy nevydrželo.
Z uvedené dávky je 400g másla nebo pomazánky, chcete-li.
Ač se arašídy Euroshopper nezdají, umístily se druhé v arašídovém  testu MF Dnes.

 
Varianta druhá - časově méně náročná, dražší, ale stále domácí
• 400g loupaných solených arašídů
Arašídy vsypeme do mixéru a mixujeme, dokud nám nevyhovuje struktura másla.


Varianta třetí - nejrychlejší, nejdražší, ale stále buráková
• jedna sklenice arašídového másla
Sklenici otevřeme a spotřebujeme do data uvedeného na obalu.

Skořicoví šneci

Suroviny na těsto
•    1 kostka kvasnic (40g)
•    80g moučkového cukru
•    230ml vlažného mléka
•    500g mouky
•    1 vejce
•    80 rozpuštěného másla

Suroviny na náplň

•    olej
•    skořice
•    vanilkový cukr nebo cukr krystal

Postup
Kvasnice rozdrobíme, posypeme dvěma lžícemi cukru, které odebereme z naváženého množství, a zalijeme polovinou vlažného mléka. Necháme v teple vyskočit. Zbytek cukru, mléka, mouky, vajíčko a kvásek smícháme dohromady a poté k tomu přidáme máslo. Šlehačem zpracujeme hladké těsto a necháme nakynout.
Rozdělíme na tři díly a z každého vyválíme obdélník asi 0,5 cm tlustý.Ten potřeme bohatě olejem, aby se potom skořice nesypala, zasypeme skořicí a osladíme cukrem. Sypeme, dle chuti a vzhledu. Poté smotáme, krájíme na dvoucentimetrové dílky, skládáme na plech a necháme nakynout.
Pečeme na 250°C do světle hnědé. Teplé potíráme moučkovým cukrem rozpuštěným ve vodě. Čím více cukru, tím budou lesklejší a lepivější.


Poznámka
•    Recept pochází z dilnarucniciprace.blog.cz
•    Možno dělat s Grankem.
    Prohlédněte si obrazovou dokumentaci Šneci