Meisje in kimono

Ještě jsem neviděla Noční hlídku. A třetí patro Tropenmusea. A nizozemskou veverku. Ale zato jsem viděla dívku bez kimona. A sýr ve tvaru zajíce.

V Rijksmuzeu probíhá až do 22. května výstava Meisje in kimono (Dívka v kimonu). Sérii čtrnácti obrazů s touto tématikou vytvořil George Hendrik Breitner mezi lety 1893 - 1896. Modelem mu většinou stála Geesje Kwak. Její odjezd do Jižní Afriky znamenal konec obrazů dívek v kimonu, které podle Rijksmuzea tvoří vrchol japanismu v Nizozemí.

Geesje Kwak (zdroj)

Nizozemsko jako takové mělo s Japonskem výjimečný vztah. Přes dvě stě let do roku 1853 byla Východoindická společnost jediným pojítkem mezi západním světem a Japonskem. I dnes je v Kjótu a Nagasaki možné studovat nizozemštinu na univerzitě. A pomocí [bīru] a [kōhī] se možná dostanete i k nějakému pivu (bier) a kávě (koffie). Zajímavá jsou i další slova, která japonština z nizozemštiny převzala. Termín pro skalpel [mesu] se sice liší od v Nizozemsku používaného scalpel, ale shoduje se se zdejším výrazem pro nůž (mes). Na slovní zásobě jde vidět i jistá rezistence japonštiny vůči rozlišování [r] a [l]. Lampa (lamp) je tak [rampu] a čočka (lens) je [renzu].

série známek s japonsko-nizozemskou tematikou (zdroj)

I přes toto jedinečné postavení přišel zájem o Japonsko do nizozemského umění z Francie. Breitner cíleně vyhledával japonské umění až po svém návratu z Paříže. Neváhal investovat do katalogů s reprodukcemi známých maleb a účastnil se japonských večerů. Dívky v kimonu se tak výrazně liší od jeho obvyklé tvorby, obrazů z ulic Amsterdamu. Breitner byl založením realista, takže tyto obrazy odrážely amsterdamskou každodennost. Sílu odkazu jeho děl můžeme najít i v jazyce. „‘t Is Breitnerweer,“ neznamená nic jiného, než že je tradiční nizozemské počasí (weer).

Het Damrak in Amsterdam (1903) (zdroj)

Výstava se díky svému úzkému zaměření, podle zjednodušené časové osy v první místnosti to trochu vypadá, že Breitner maloval jenom tři roky, pohodlně vešla do čtyř místností. Za dvě hodinky jsem ji tedy měla prohlédnutou bez pocitu, že jsem něco přeskočila, nepřečetla nebo se nějakým obrazem zaobírala příliš krátce.

Staand naakt (1893) (zdroj)

První sál obsahoval časovou osu a autoportrét. Centrálním bodem druhé místnosti byl obraz Staand naakt (Stojící nahá). Dvě kimona a obrazy oblečených dívek byly až ve třetí místnosti. Kimona bohužel nejsou originální. Breitner vlastnil původně tři kousky (modré, bílé a červené), ale ty se bohužel nedochovaly. Zajímavé je uspořádání obrazů na stěnách. Dva velmi podobné, v podstatě zrcadlově otočené obrazy, jsou umístěny naproti sobě. Kompozičně téměř identické dívky v modrém kimonu tvoří pomyslný trojúhelník. Návštěvník si může pro sebe zahrát hru Najdi deset rozdílů a i když nečte popisky, tak se v poslední místnosti z videa dozví architektonické řešení hádanky.

Meisje in rode kimono (1895-1896) (zdroj)

Meisje in rode kimono (zdroj)

Het oorringetje (1893) (zdroj)

Výstavu mohu vřele doporučit. Pokud budete chtít uniknout Noční hlídce, není nic lepšího než se na chvíli ztratit u průkopníka fotografie s kachlíkovou stěnou.

moje dívka v bílém kimonu